Přehled linií
Schéma linií
Tato linie se vydělila z linie Baba Achun, kterou založil stejnojmenný hřebec,
syn Kurban Nijaze, vnuk 2a Boinou.
Baba Achun patřil do skupiny vynikajících achaltekinských hřebců, kteří byli v roce 1914
zakoupeni do Ašchabadského (bývalého Zakaspijského) hřebčína. Zde, žel, dlouho nepobyl,
zahynul během evakuace hřebčína.
Mezi jeho potomky patřil na dráze výborný Baba-Durmaz, který byl později plemeníkem v
Degeresském hřebčíně. Za nejlepšího potomka byl ovšem považován Mele Chadži Nur, na kterém
jezdil známý náčelník basmačů (banditů) Džunaid-Chan. Mele Chadži Nur, někdy známý také
s přídomkem Chivinský, zplodil dva zaznamenáníhodné hřebce, a to Toporbaie a Tugurbaie
(otec zakladatele vlastní linie 100 El).
244 Toporbai, zlatý plavák, se narodil v roce 1918, jeho matkou podle některých
pramenů (3.-5. plemenná kniha, kniha "Plemena Střední Asie"), byla klisna Chadži Bal,
po Baba Achun, z matky Oraz Nijaz Karadašli (matka zakladatele vlastní linie, hřebce
175 Mele Kush), v novodobější literatuře je pak uváděna jako matka přímo Oraz Nijaz
Karadašli. Každopádně podle dochovaných svědectví potomstvo Toporbaie a Mele Kuše
mělo hodně společných rysů, děti Topobaie byly však prý typičtější a s lepší linií hřbetu.
Sám Toporbai nebyl prost všech nedostatků - byl úzký v prsou, se šavlovitými nohami
a poněkud delším hřbetem, ovšem velmi typický a ušlechtilý. Své nedostatky potomstvu
nepředával. Ač svědectví o výkonnosti samotného Toporbaie nemáme, podle M.I. Belonotova
jeho děti měly vynikající rychlostní předpoklady a mnohé z nich byly úspěšné na dráze
(např. ryzák 281 Julduz, nar. 1923, který ve Frunze a Taškentu běhal proti anglickým
plnokrevníkům).
V roce 1929 byl Toporbai k velké lítosti přesunut na Ural, kde připouštěl klisny jiných
plemen.
Linie se dále rozvíjela prostřednictvím tří hřebců 161 Mamed (244 Toporbai-achaltekinská
klisna), 173 Mele Kirgi (244 Toporbai-Velidel) a 044 Tillja Kush (244 Toporbai-Movljan
Berdy), z nichž zejména poslední z nich byl hojně využíván. Další Toporbaiovi synové,
281 Julduz, 102 Žokej, 240 Titanik (účastník pochodu z Ašchabadu do Moskvy) a 87 Dor Depel
takovou šanci nedostali a zanechali po sobě jen minimum potomků.
044 Tillja Kush, zlatý plavák, nar. 1926, nese ve svém pedigree 25% krve anglického
plnokrevníka, přes svoji matku Movljan Berdy, dceru A1/1 Burlaka. Po svém plnokrevném
dědovi zdědil velmi korektní exteriér, ale zároveň si zachoval achaltekinskou typičnost
a ušlechtilost.
Tillja Kush absolvoval úspěšnou dostihovou kariéru (úspěšný byl dokonce už jako roční!)
a posléze působil nějakou dobu v Uzbekistánu, v Karabairském hřebčíně a následně
byl navrácen do Turkmenistánu, do 69. hřebčína. Jeho potomstvo bylo ve většině případů
pravidelného korektního exteriéru, typické, s dobrou výkonností na dráze (klisna Garga,
2200 m-2:41,5s, hřebec Vezir - 2200m-2:40s). Nejlepší potomci se rodili z dcer Mele Kushe
a Everdy Teleke.
Ve spojení s linií Mele Kush se rodili koně s živým temperamentem, se suchými, pevnými
končetinami a velkou vytrvalostí a rychlostí. Zmínit můžeme klisny 977 Togdari a 997 Tyz
a hřebce 618 Touz Kush a 596 Tezir (otec pozdějšího rekordmana 435 Kara-Mashala).
Ve spojení s linií Everdy Teleke se narodili koně jako Tašauz, vraník, který se pyšnil
mimořádnou typičností, nebo 588 Tarlan, který v roce 1945 vyhrál meziplemenný srovnávací
dostih v Moskvě na vzdálenost 500 km. Účastníky tohoto závodu byli koně achaltekinští,
jomudští, ruští a orlovští klusáci, koně kabardinští a karabairští. Každý z koní nesl
předepsanou hmotnost 100 kg, 500 km dlouhou trať urazili za 62 hodin a 10 minut v dešti,
v těžkém bahnitém terénu na Centrálním moskevském závodišti. Po uběhnutí 500 km pak koně
ještě absolvovali kontrolní rovinný dostih na 2000 m.
Syn Tillja Kushe, 347 Vezir (z 026 Vecherzen, po 026 Kuli-Chan) zplodil vynikajícího
tmavého plaváka 432 Karlavach (z klisny 60 Barok), úspěšného na dráze, který později
založil vlastní linii.
Linie Toporbai zaznamenala největší rozmach ve 30. a 40. letech, v dnešní době má
ovšem díky mnohdy nepromyšlenému využívání plemeníků pouze 2% podíl ve struktuře plemene.
Většina současných příslušníků linie patří k potomstvu hřebce 969 Rokot (z 1842 Rovshan),
pravnukovi 435 Kara Mashala. Rokot se narodil v roce 1974 v hřebčíně Čagorta, v Kalmýkii,
kde byl využíván i jako plemeník, dvě připouštěcí období pak "pracoval" ve Stavropolském
hřebčíně. Z jeho synů zmiňme elitního vraníka Jazyr (z 1880 Jalma, po 919 Sere),
zlatého hnědáka Aždara (z 2092 Ada, po 949 Dornazarbek), šampiona z roku 1994 v Pjatigorsku,
nebo nedávno uhynulého, elitního hnědáka 1069 Kortik (z 1987 Korsika, po 897 Kizil) hojně
využíváného v hřebčíně Akhalt-Servis, Eisk a otce
plemenných hřebců Makat a Grand-Kuli.
Z úspěšných Rokotových dcer pak zmiňme klisnu Mančeta (z 1620 Millet), Maisa (z 1826 Miana,
šampionka plemene v r. 1986 v Krasnodaru), Markiza (z 2001 Mariula), Mera (z 1614 Merdžan),
Pantera (z 2425 Pendžegul), Opera (z 2406 Odessa, matka Světové šampionky Omelie a dvou
Světových Reserve šampionek, Omegy a Olympie), Prizma (z 1838 Pichta), Granka (z 1735
Gerenzal, producentka na dráze úspěšných potomků).
K linii Toporbai patří také znamenité rodiny, které založily klisny 772 Kizyl Mer,
plavka, 1936 (Mele Kirgi-Kizyl Arvat), 831 Mach (Mary-Chamar), plavka, nar. 1943 a 1359 Tajar,
hnědka, nar. 1946 (044 Tillja Kuš-658 Elin).
Do první zmíněné patří např. klisna 1256 Kizylgul (569 Skak), matka plemeníka 772 Merkez,
nebo 1254 Kesketli (448 Kir Sakar), matka plemeníka 917 Sektor (po 779 Peren) a klisny
Kojmet, matky plemeníka 875 Gurgen (po 721 Kaplan). K druhé rodině pak patří klisna
1244 Kačkyr (po 448 Kir Sakar), matka plemeníků 781 Polot (828 Fakirpelvan), 685 Angar
(687 Arsenal) a zejména 914 Polotli (779 Peren) a klisny 1243 Kačachči (432 Karlavach),
matky plemeníků 945 Gerden (721 Kaplan), 981 Garazat (721 Kaplan), 980 Garagunon
(721 Kaplan) a 1014 Telekuš 2. (818 Telekuš). Zakladatelka třetí výše zmíněné rodiny,
klisna Tajar je matkou plemeníků 831 Farfor (834 Fed), 881 Kazbek (736 Kejmir), 795 Serdar
(797 Signal) a klisen 1669 Taza (736 Kejmir) a 1232 Karlovač (448 Kir Sakar).
Informace k článku čerpány z plemenných knih achaltekinských koní a chovatelských ročenek vydaných VNIIK, spisku T.N.Rjabové "Linie achaltekinských koní" a z knihy V.O.Vitta "Plemena Střední Azie"
