O PLEMENI

… Achal Teke zní jako žalostný nářek, který tichou
nocí přivál pouštní vítr. Achal Teke je jako teskná píseň,
která vábí. Achal Teke je jako obdivné vydechnutí.
Je slyšet kroky v písku. Ze tmy vystupují siluety jezdců
na záhadných koních.
Achal Teke…

Achal Teke je tajemství, na které si můžete sáhnout,
pohladit jej či dokonce na něj vsednout a štvát jej
nekonečným cvalem. To všechno vás nechá, ale stejně
do něj neproniknete. Achal Teke jsou sami sebou, jsou
uzavření a zvláštní - jakoby se v nich sečetla moudrost
tisíciletí. Vznešená moudrost bídy, úmorného strádání
a přitom oddanosti. Je výsadou, která se nedobývá lehce,
kdo nezkusil, nemá naději…
                                                            -Z. Mahler-

Achaltekinský kůň je považován za jedno z nejstarších plemen koní na světě, přímého potomka starověkých koní perských. Pro svoji mimořádnou výkonnost a mystickou krásu byli tito koně cenným a žádaným artiklem již odpradávna, jejich kouzlu propadl perský král Dáreios, Alexandr Veliký i Čingischán. Archeologické vykopávky z jižního Turkmenistánu, odhalily kostru koně, jejíž stáří se odhaduje do doby okolo 2400 př.K., shodnou ve všech znacích s dnešním achaltekincem. Názvy koní massagetští, partští, nisejští, perští, turkmenští označují jednoho a téhož koně, známého v dnešní době pod jménem Achal Teke. Soudobý název pochází z názvu turkmenského kmene "Teke", který choval tyto koně v oaze "Achal". Tato oáza je z jedné strany obklopena pouští Karakum (Černé písky), z druhé strany se zvedá pohoří Kopetdag. Odlehlost a nepřístupnost oblasti umožnily zachování plemene v té nejčistší podobě, bez přimísení cizí krve a ostatních vlivů.

Achaltekinci se chovají v Turkmenistánu (okolo 40% celkové populace), v Rusku, Uzbekistánu a v menší míře v Evropě a USA. Celkový počet je odhadován přibližně na 6000 ks, z toho je 350 plemenných hřebců a 1140 chovných klisen, zbytek tvoří dorost. V současnosti existuje 18 linií, z nichž většina z nich je odvozena od hřebce 2a Boinou. Nejvíce je zastoupena linie Gelišikli (20,7%), dále Kaplan (10,4%), Kir Sakar (8,7%) a El (8,4%). Plemenná kniha je vedena v Rusku ve Všeruském vědecko-výzkumném institutu pro chov koní (VNIIK), v Rjazaňské oblasti. Na stejné adrese sídlí i Mezinárodní asociace chovatelů achaltekinských koní (MAAK). Aby byl kůň zapsán do plemenné knihy, musí mít test paternity (DNA test nebo test krevních skupin) a oba rodiče musí být zapsáni v PK. Kromě plemenné knihy čistokrevných achaltekinců je ve VNIIKu veden také registr achaltekinců s příměsí cizí krve. Pro zápis do registru platí také povinný test paternity. Zde v Čechách zprostředkovává registraci v ruské plemenné knize Český svaz chovatelů Achal Teke.

Exteriér
Hlava achaltekince je lehká, suchá, se širokým plochým zátylkem. Profil je někdy rovný, častěji však s vypouklým čelem nebo klabonosem. Čelo je široké, oči velké, výrazné, s typickým tvarem připomínajícím oči dravého ptáka. Uši jsou dlouhé, pohyblivé, nozdry a pysky tenké. Hlava je nasazena na krk pod ostrým úhlem.
Krk je vysokonasazený a dlouhý, rovný nebo ve tvaru S.
Tělo je velmi dobře osvalené, s vysokým kohoutkem, dlouhou lopatkou a hlubokým hrudním košem. Žebra jsou oválná a dlouhá. Hřbet je rovný, dlouhý, někdy se sklonem ke slabším bedrům. Záď je skloněna v přiměřeném úhlu, ocas je nízko nasazen.
Končetiny jsou suché, s výraznými šlachami. Předloktí a bérce jsou dlouhé. Zadní končetiny mají občas šavlovitý postoj či sblížená hlezna. Kopyta jsou malá, pevná.
Srst je velmi jemná, hebká, hříva a ocas řídké, čupřina obvykle zcela chybí.

Barvy
Typický je kovový lesk, který je v menší či větší míře patrný u všech barev. V rámci plemene se nejčastěji vyskytují hnědáci, dále plaváci, následují vraníci, ryzáci, bělouši, žluťáci a cremello.

Pohyb, temperament, intelekt
Pohyb je prostorný, elastický a impulsivní, příjemný pro jezdce ve všech chodech. Temperament je živý, intelekt nadprůměrný.

Tělesné míry
Průměrná KVH hřebců je 159 cm, u klisen 157 cm. Obvod hrudníku u hřebců 176 cm, klisny mají o dva centimetry více. Obvod holeně u hřebců 19,5 cm, u klisen 19 cm.

Achal Teke ve sportu
Turkmeni byli odjakživa milovníky dostihů. Rychlost navíc byla u bojového koně žádoucí vlastností a v průběhu věků se selekcí dále upevňovala. Je známo, že způsoby dostihového tréninku byly Evropany přejaty právě ze Střední Asie. Dle rychlosti je achaltekinec na druhém místě za anglickým plnokrevníkem. Rekordy na jednotlivé vzdálenosti jsou následující: 1000m-1,03´9, 1200m-1,16´7, 1400m-1,28´5, 1600m-1,43´6, 1800m-1,57´0, 2000m-2,11´5, 2400m-2,41´6, 2800m-3,09´6, 3000m-3,00´5, 3200m-3,40´9 Dodnes jsou rovinné dostihy pro achaltekinské plemeno jedinými oficiálními výkonnostními zkouškami, i když je v současnosti vypracovávána nová metodika.

Dvacáté století znamenalo rozvoj klasických jezdeckých disciplín, a tedy i novou oblast využití pro achaltekince. I zde prokázal svoji kvalitu. Asi není potřeba příliš představovat vraného hřebce Absenta (linie Arab), olympijského vítěze v drezuře z r. 1960 v Římě. O čtyři roky později se dokázal umístit na olympiádě jako třetí a o další čtyři roky později jako čtvrtý. Zde je zajímavé zmínit, že Absentova krev je zastoupena v rodokmenu dvou hřebců, kteří působili v Čechách, a to u Lakmuse (v otcovské části rodokmenu, v 2. generaci) a u Garuta (v mateřské části rodokmenu). Garut působil i v teplokrevném chovu, z jeho potomstva můžeme zmínit např. Granda Kinského (z kinské klisny Tity), který exceloval s Libuší Půlpánovou ve westernových disciplínách. Dalším koněm s Garutovou krví je hřebec Alois (po Ascot), český teplokrevník, působící v chovu Ing. Müllera v Mněticích. Garut je otcem klisny Novely, matky Aloise. Otec Absenta, bělouš Arab (Kazbek), byl účastníkem legendárního pochodu z Ašchabadu do Moskvy v r. 1935, dvanáct let se úspěšně účastnil soutěží všestrannosti a parkurů. Jako šestnáctiletý se stal držitelem národního rekordu ve skoku mohutnosti, kdy překonal výšku 2,19m. Dalším sportovně úspěšným koněm byl valach Penteli, syn Fakirpelvana, který se v 70.letech účastnil skokových soutěží nejvyšší obtížnosti. Zde opět zmíním, že krev Fakirpelvana je v Čechách hojně zastoupena u klisen, importovaných v 90. letech paní Havlíčkovou z hřebčína Dagestanskij, kde působil hřebec 883 Kaltaman, syn Fakirpelvana. V 80.letech úspěšně reprezentoval achaltekinské plemeno hřebec Perepel, držitel světového rekordu ve skoku do dálky (8,78m). Z koní v současnosti si zaslouží zmínku klisna Galambija (po Melesur), šampiónka Ruska ve všestrannosti v kategorii mladých koní, hřebec Sotschi (po Sugun) účastnící se soutěží všestrannosti, umístěn na 2.místě Mistrovství juniorů ve Švýcarsku, hřebec Sengar, sbírající floty v soutěžích všestrannosti z USA (než jeho nadějnou kariéru zastavilo zranění , dopracoval se až do týmu americké reprezentace ve všestrannosti), hřebec Sugun úspěšně se účastnící vytrvalostních soutěžích ve Francii a hřebci Zabeg a Pejkam startující ve stejné disciplíně v Rusku.

Achalteke a jeho vliv na ostatní plemena
Achaltekinec ovlivnil mnoho plemen. Podílel se na vzniku anglického plnokrevníka (jeden ze tří zakládajících hřebců, Byerley Turk, je podle některých pramenů považován za achaltekince. Je ovšem jisté, že turkmenský původ měli hřebci Darcy White Turk a Darcy Yellow Turk. Také ovlivnil trakénského koně, prostřednictvím slavného hřebce Turkmen-Atti. Výraznou úlohu sehrál i při formování donského a buďonovského koně, karabacha, kabardince a dalších ruských plemen (v Rusku bylo achaltekinské plemeno uznáno za oficiálního zlepšovatele ostatních plemen, podobně jako arabský plnokrevník a anglický plnokrevník). V současné době, s cílem získat kvalitního sportovního koně, se achaltekinec používá ve spojení s anglickým plnokrevníkem (např. hřebec Bugar, člen ruské reprezentace ve všestrannosti) nebo teplokrevnými plemeny. Výsledné produkty si zachovávají tvrdost, vytrvalost, inteligenci a eleganci pohybu achaltekinců a současně získají větší tělesný rámec, který je dnes většinou sportovních jezdců u koní vyžadován.

Pochod Ašchabad-Moskva
Vynikající demonstrací schopností achaltekince byl pochod z Ašchabadu do Moskvy, který se uskutečnil v r. 1935. Vzdálenost činila 4300 kilometrů, z čehož 360km vedlo pouští. Pochodu se účastnilo 28 jezdců a koní, kromě achaltekinců ještě anglo-tekinci a jomutští koně. Vzdálenost byla překonána za 84 dnů. Achaltekinští koně dorazili ve výrazně lepší kondici, než ostatní plemena, ve vynikající kondici byli hřebci Arab a Alsakar.